Fitness Data Freak
Michal Ozogán

Jak mi to běhá v jednotlivých ročních obdobích

Jak mi to běhá v jednotlivých ročních obdobích

Běhám nejraději v zimě, na jaře, v létě nebo na podzim? Dokážu vyběhnout v chumelenici nebo bez mrknutí oka vlétnout do deště s těžkýma macatýma kapkama?

V průběhu celého roku se u mě stříhá mnoho běžeckých nálad, které jsou ovlivňovány jarem, létem, podzimem i zimou. V každém období se mi běhá trochu jinak, s jinými úskalími a jinými radostmi. Však ona by to taky byla brzo nuda, kdybych pořád běhal na stejné brdo.

(pozn. naběhané kilometry jsou za poslední 3 roky)

Zima, naběháno 241 kilometrů

Zima je takové strašně nevděčné období. Když přijdu domů na kost zmrzlý, je jen velmi těžké obléct si ty cibulové vrstvy sportovní svršků a opět obejmout mrazivou přírodu. A zvláště když je všude námraza, jde to ztuha. Pak už to není běh, ale spíše nechtěné krasobruslení, které může končit dopadem za nula bodů a potleskem náhodných diváků.

Přesto může být oblíbeným začátkem běžecké sezóny, protože kdy jindy se dávají epická novoroční předsevzetí než právě v zimě. Mám jen několik zásad:

  • neběhám na ledu
  • neběhám, když je fakt kosa
  • neběhám, když fakt sněží

Běháním v zimě si jistě získáte obdiv ostatních. Ti se se totiž posadí někam do tepla a budou vám fandit. A ačkoliv vám budou držet palce, tak představa, jak dobře se mají, vás asi nezahřeje.

giphy (3)

Jaro, naběháno 281 kilometrů

Jaro je zrádné. Vždycky už si začínám říkat, že venku je vlastně teplo a nemusím se tolik oblékat, ale mnohdy oblbuju sám sebe. Nejednou se tak stane, že mrznu mnohem více než v zimě. Alespoň si nerozbiju držku na nepříjemné ledovce.

V těchto měsících také vrcholí přípravy na pražský půlmaraton a maraton. To sice nabízí prostor pro intenzivní trénink, ale na druhou stranu to často přepálím, a proto není kilometráž nijak zvlášť impozantní. Rozhodně mám ale toto období rád, protože počasí je takové klidné a přející.

giphy (4)

Léto, naběháno 328 kilometrů

Ačkoliv v létě bývá tak teplo, že není problém si vesele kolabovat přímo na ulici, zůstává moje nejproduktivnější období. Vlastně ani nevím, jestli je to tím, že by mě krásné počasí lákalo ven. Nemám rád teplo. Prázdninové období je ale čas, kdy je ve městě větší klid a tak nějak víc času.

Má to samozřejmě svoje mouchy. Odmítám běhat v těch největších vedrech, takže nemůžu vyrazit hned po práci. Jenže vyhrabat se jen tak v době, když už jsem padl do křesla, není tak jednoduché. Na druhou stranu běh při teplém večeru je opravdu krásný. Musím jenom dávat pozor, aby mě nechytla nějaká plískanice. Krátký déšť je super, ale bitvy hromů se účastnit nehodlám. Zrovna nedávno mě ještě kosily kroupy.

giphy (5)

Podzim, naběháno 203 kilometrů

Podzim patří stejně jako zima mezi nevděčné období. Ne že by se mi v něm snad běhalo špatně, ale tím, že je hned po velmi aktivním létu se stává spíše odpočinkovou stanicí. I čas končícího roku má pro mě takový nádech konce sportování, do kterého se pustím zase v zimě nebo na jaře. Nemohu přece někde poskakovat po celý rok.

A někdy mi i to počasí dává pěkně zabrat. Hlavně silný protivítr. Zvláštní je, že vždycky když fouká, tak jedině proti mě. Troufám si tvrdit, že v tom bude nějaké světovládné spiknutí.

giphy (6)


A co vy? V jakém období roku běháte nebo sportujete nejraději? Reagovat



    Přidejte svůj komentář

     


    Nepřehlédněte 1000 Miles Adventure 2017, den #7 – Jak mi karma splatila všechny dluhy

    1000 Miles Adventure 2017, den #7 – Jak mi karma splatila všechny dluhy

    Často jsem si říkal, proč musí trasa vést zrovna touhle šotolinou. Proč nemůžeme jet normální cestou? Proč muselo tak strašně pršet? Proč mi ta navigace nemohla vydržet? Až někdy na konci jsem si uvědomil, že je zbytečné se ptát. Protože každá špatná cesta se vykoupí krásnou a každá nepřízeň osudu nakonec přinese něco dobrého.

    Zobrazit →

    1000 Miles Adventure 2017, den #14 – Jak už se mi dál nechtělo

    1000 Miles Adventure 2017, den #14 – Jak už se mi dál nechtělo

    S každým dalším dnem ve mně rostl pocit, že už to chci jen dojet. Pomalu jsem přestával vnímat kudy jedu a bylo stále těžší bojovat proti kopcům. Není to žádný med se třináctý den trmácet po tak špatných cestách, že jsem tam nepotkával nikoho jiného než šílence.

    Zobrazit →


    Sledujte mě

    Odebírejte nové články

    Sledujte mě
    Nenechte si ujít nové články