Fitness Data Freak
Michal Ozogán

V jakém největším mrazu jsem běhal

V jakém největším mrazu jsem běhal

Sice u nás není Sibiř, ale na běhání v zimě je třeba se správně připravit. Když se pořádně zacibuluju, je mi mnohem větší teplo, než v civilním oblečení. V něm dost mrznu. A nedávné pády teplot mě donutily zamyslet se, při čem se nebojím vyběhnout.

Nedávno jsem přemýšlel nad tím, při jakých teplotách běhám a jestli mám nějaký práh pod (nad), který nejdu. Po nedávných zkušenostech mohu říct, že překážkou pro mě není zima, ale led. Nízké teploty mám obecně radši. Vždycky se dá navléknout o jednu vrstvu víc. Proces cibulace je k nezaplacení. V horku brzo skončím na tom, že už není co sundávat a „nuda“ běhání stále ještě není in. Zvláštně po městě.

Ztratil jsem sice rukavice z předchozích zim (a s běžnými koženými bych asi vypadal divně), ale brzy jsem zjistil, že tak do -5°C se to dá bez problémů i bez nich. To proti ledu se jen těžko brání. On totiž nemusí být vůbec vidět! Zvláštně když v zimě už není jiná možnost, než běhat za noci. Led mě navíc dokáže nepříjemně překvapit. Objeví se,když ho nečekám a mizí, když ho čekám. Přesto si však držím několikaletý strike, ve kterém jsem ani jednou nespadl na zadek. Občas musím svoje těžiště okázale vyrovnávat, ale nakonec se mi podaří zvrátit osud v podobě nepříjemného pádu.

Endomondo má tu zajímavou vlastnost, že u každé aktivity máte napsáno, jaké bylo počasí. Není to úplně dokonalé, protože údaj je vypočítán v okamžiku startu, a když máte za sebou několik hodin, může se toho hodně změnit. V dlouhodobém měřítku se ale tyto výchylky ztratí.

Čísla

Výběh při úplně nejnižší teplotě jsem absolvoval minulý týden v sobotu. Bylo -8°C a já očekával nepříjemné kluziště. To se samozřejmě nekonalo a ve skutečnosti to byl velmi příjemný zážitek. Žádný extrém jsem necítil. Asi bych si měl zaběhat někde v Norsku.

Na opačném konci je srpen 2015, kdy slunce pěkně žhnulo a park Přátelství oteplilo na 34°C. Horko pro mě představuje velmi problém a nemám ho rád. Z nějakého důvodu mi ale při sportování tolik nevadí. Mnohokrát jsem ignoroval varování „radši ani nechoďte ven“ a nezkolaboval. Jen musím pít jak dromedár v oáze.

A zde jsou průměrné teploty za jednotlivé měsíce, ve kterých běhám:

Je krásné vidět, že v lednu si řeknu „jdu do toho“ a přepálím start. Moje aktivita pak skomírá, aby v létě opět dosáhla maxima. Na konci roku už jsem většinou dead, a proto spíš posedávám doma. V zimních měsících běhám průměrně v jednom stupni, což je velmi příjemné klima.

Myslím, že teplota moji touhu po běhání příliš neovlivňuje. Běhat se dá za jakéhokoliv počasí. Jenom aby nebyl ten led… A nebo velký liják. Posledně mi při jednom exnul telefon.


    Přidejte svůj komentář

     


    Nepřehlédněte 1000 Miles Adventure 2017, den #1 – Jak jsem poznal pravé bláto

    1000 Miles Adventure 2017, den #1 – Jak jsem poznal pravé bláto

    První část reportáže ze 7. ročníku závodu 1000 Miles Adventure. Den číslo jedna patří mezi jednodušší a kilometry ubývají šíleným tempem. Nikdy nejste sami, protože závodníci jsou ještě zahuštění a cyklistický had se bude teprve trhat. Přesto si většina užije srandu při překonávání dvou brodů.

    Zobrazit →

    1000 Miles Adventure 2017, den #8 – Jak jsem nechápal, že musím najet ještě jednou tolik

    1000 Miles Adventure 2017, den #8 – Jak jsem nechápal, že musím najet ještě jednou tolik

    Kilometry mi v navigaci ubývaly a ráno jsem se probudil s krásným číslem – 100 kilometrů do CP2. Do každého checkpointu jsem se těšil a v posledních kilometrech jsem vždy uháněl nebývalou rychlostí. Nejhorší zjištění bývalo, že ráno jsem musel stejně nasednout na kolo a jet dál.

    Zobrazit →


    Sledujte mě
    Nenechte si ujít nové články